Návrat na hlavní stranu

5.1.10 Bachovi synové

Z dvaceti dětí přežilo pět synů a čtyři dcery. Čtyři synové vynikajícími hudebníky a skladateli:

Wilhelm Friedemann Bach (1710-84) - působil v Drážďanech a Halle (nazývaný "hallský" Bach). Svým uměleckým charakterem nejblíže otci.

Carl Philipp Emanuel Bach (1714-88) - působil v Berlíně na dvoře Friedricha II. A v Hamburku (chrámový kapelník) (nazývaný "berlínský! Nebo !hamburský! Bach). Jeden z nejvýznamnějších představitelů vídeňského klasicismu. Cca 200 klavírních (cembalových) sonát, triové sonáty, mnoho klavírních a dalších instrumentálních koncertů, třívěté sinfonie (např.6 !Hamburských" pro smyčce a cembalo, sinfonie pro dva orchestry).

Johann Christoph Bach (1732-95) - (nazývaný "Búckenburský")

Johann Christian Bach (1735-82) - působil jako varhaník v Miláně a jako dirigent, skladatel a klavírista v Londýně (nazýván "milánský" nebo "londýnský" Bach). Vynikající melodik, nejméně pod vlivem otce, považován za přímého předchůdce W.A.Mozarta.

POKRAČOVÁNÍ TEXTU KAPITOLY

5.1.11 Baroko v našich zemích

Průnik jjiž počátkem 17.století (důkazem knihovny a sbírky v Praze, Brně, Kroměříži, Českém Krumlově aj.). po třicetileté válce odstranění opoždění za světovým vývojem.

Hlavní centra hudební kultury:

Chrámová hudba (chrámové kůry = hlavní nositelé hudebního života v širokých vrstvách obyvatelstva)

  • Šlechtické kapely - kapela olomouckých biskupů, zvláště Karla Lichtensteina-Kastelhorna (působil v letech 1664-95) v kroměříži (větší než císařská ve Vídni), Schwarzenberská v Českém Krumlově, Lobkovická v Roudnici, hraběte Šporka v Kuksu, Questenberská v Jaroměřicích aj. Opera poprvé v Čechách r. 1627 při příležitosti korunovace císaře Ferdinanda II. Evropský význam však provedení opery Costanza e fortezza J.J.Fuxw r.1723- viz odd.5.1.6.1
  • Uvádění oper i na venkovských šlechtických sídlech (Jaroměřice, Vyškov, Kuks), stálá operní představení v Praze. Velký význam jezuitského řádu pro rozvoj hudby (sepolcra = malá velikonoční oratoria, školská dramata ad.).

    5.1.11.1 Období raného baroka (1625-70)

    5.1.11.1.1 Adam Václav Michna z Otradovic (1600-76)

    Varhaník, skladatel a básník v Jindřichově Hradci. Význam jako v Německu H.Schútz. Jeho texty významnou literární hodnotu. Dvě sbírky písní Česká mariánská muzika (1647, v ní koleda Chtíc, aby spal, která zlidověla), Svatoroční muzika (1661), většinou čtyřhlas, ale způsob interpretace neurčen.

    Loutna česká (1653) - velmi oblíbená sbírka písní, dvouhlasé skladby s doprovodem

    Sacra et litaniae (1654) - sbírka obsahuje 5 mší, Requiem, dvoje litanie

    Svatováclavská mše (Missa sancti Venceslai) - nejvyspělejší ze všech Michnových skladeb (6 sólistů, šestihlasý sbor, orchestr s continuem)

    Magnificat - rovněž vynikající a vrcholné dílo

    5.1.11.2 Období středního baroka (1665-1710)

    5.1.11.2.1 Pavel Josef Vejvanovský (1640-93)

    Rodiště asi Hukvaldy, jezuitská kolej v Opavě, Kroměřížský polní a dvorní trubač na dvoře olomouckého biskupa v Kro ěříži Lichtensteina-Kastelkorna, ředitel kůru u sv.Mořice tamtéž. Jeho dílo je vesměs dochováno v kroměřížském archívu na zámku i v dalších knihovnách a sbírkách (Brno aj.)

    Duchovní skladby, mše, nešpory, litanie. Proslulé jsou však jeho světské skladby (sonáty, serenády, baletti - většinou se sólovými trubkami) - navázal na I.F.Bibera, vliv italských skladatelů, ale i moravského lidového zázemí. Faktura jednoduchá, průhledná, melodická invence působivá.

    5.1.11.2.2 Jiní představitelé tohoto období působící v Čechách a ba Moravě:

    Joannes Pecelius (1639-94), Ferdinand Artopaenus (1651-1721 - působil m.j. u sv.Jakuba v Praze), Heinrich Ignáz Franz Biber (1644-1704) ad.

    5.1.11.3 Období vrcholného baroka (1705-45)

    5.1.11.3.1 Jan Dismad Zelenka (1679-1745)

    I. Syn učitele z Louňovic pod Blaníkem, jezuitská kolej v Praze, žák vídeňského J.J.Fuxe, vynikající kontrabasista. Většinu života ve službách saského kurfiřta v Drážďanech (dirigent, později kontrabasista, nakonec dvorním skladatelem pro katolickou hudbu).

    II. Skvělé kontrapunktické skladby (vlivy severoněmeckých kontrapunktiků), stavebná jistota, monumentalita, melodická vynalézavost.

    III. Dílo bylo katalogově zpracováno na základě drážďanského archivu: ve světěje stále známější než u nás.

    Sonáty pro hoboj, fagot, triové sonáty,

    Sinfonia concertante pro housle, violoncello, hoboj, fagot a orchestr, Ouvertura F dur, jezdecké fanfáry a velké množství drobných děl.

    Sub olea pacis et palma virtutis (Pod olivou míru a palmou statečností (1723) - alegorická hra o sv.Václavovi provozovaná hostující saskou kapelou v Praze na počest nového českého krále Karla IV.

    Řada mší, několik Requiem, několik Magnificat, Lamentace proroka Jeremiáše ad.

    IV. Jeden z nejvýznamnějších představitelů vrcholného baroka v evropském měřítku.

    5.1.11.3.2 Bohuslav Matěj Černohorský (1684-1742)

    I. Pochází z Nymburka, minoritou u sv. Jakuba v Praze. Působí střídavě v Praze a Itálii (Padova, Assisi) - tam z důvodu majetkových sporů s církví v Čechách v posledním desetiletí zůstal trvale. Hlavní představitel tehdejšího hudebního života, významný varhaník, pedagog a organizátor.

    II.+III. Dílo se zachovalo jen v omezené množství (většinou shořelo při požáru), ale každý titul jedinečný. Strhující monumentalita a polyfonní mistrovství. Varhanní fugy a toccaty, vokálně instrumentální moteta, např. Laudetur Jesus Christis (Pochválen buď, Ježíš Kristus, třídílné velkorysé dílo vystavěné formou fugy), Quem lapidaverunt (..kterého kamenovali), Quare Domine irasceris (Proč, Pane, se hněváš)

    IV. Vedle Zelenky hlavní český reprezentant vrcholného evropského baroka. Vliv na celou generaci českých skladatelů.

    5.1.11.3.3 Další skladatelé tohoto období

    Šimon Brixi (1693-1735) - otec F.X.Brixiho (viz odd.5.2.7.1.1), vynikající chrámové skladby, vliv české lidové hudby.

    Vánoční offertorium (na český text s citátem Narodil se Kristus Pán, tzv. Tříkrálové offertorium (rovněž v češtině), Magnificat (slavnostní jas), vokálně instrumentální hudba k lodním slavnostem k svatořečení Jana Nepomuckého.

    Česlav Vaňura (1695-1736) - nástupce a pravděpodobně žák B.M.Černohorského v minoritním klášteře u sv.Jakuba. Chrámová tvorba.

    5.1.11.4 Představitelé tzv. Černohorské školy (pozdní český barok) (1730-80)

    5.1.11.4.1 Josef Ferdinand Norbert Seger (1716-82)

    Významný varhanní virtuóz v několika pražských kostelích, pedagog. Vynikající varhanní preludia a fugy (moderní snahy o zjednodušení výrazu někdy blízkému až periodicitě, při zachování dokonalého kontrapunktického mistrovství.

    5.1.11.4.2 Jan Zach (1699-1773)

    Vynikající varhanní, komorní a chrámové (Requiem c moll) skladby. Působil v Mohuči.

    5.1.11.4.3 František Ignác Tůma (1704-74)

    Rodák z Kostelce nad Orlicí, varhanní a orchestrální skladby vzácné stylové čistoty, většinou již raně klasického charakteru (Stabat mater, Requiem, Partita pro smyčce a continuo d moll ad.).

    Josef Antonín Sehling (+1756), František Václav Habermann (1706-83)

    5.1.11.5 Skladatelé mimo centra

    Působili na různých zámcích a venkovských kostelích.

    5.1.11.5.1 František Václav Míča (1694-1744)

    Kapelník, tenorista, hudební organizátor a hraběcí komorník na Questenberském panství v Jaroměřicích nad Rokytnou.

    Původ Jaroměřic na Moravě (L´origine di Jaromeritz in Moravia) (1730) opera v italském styluSinfonia in Re - v 1.větě již sonátová forma (!) - autorství však velmi pochybné (zřejmě jeho syn František Adam Míča ?).

    5.1.11.3 Další přínosy tohoto období

    Rozkvět reprodukčního umění (houslista H.I.Biber, varhaník J.F.Seger, ale i vynikající diletanti, např. Jan Adam z Questenberku).

    Vznik řady kancionálů vynikající úrovně chrámového zpěvu - z evangelických Kancionál Komenského (Amsterdam 1659), z katolických známý kancionál jezuity Matěje Václava Šteyra. V 18.století velmi oblíben kancionál Josefa Božana Slavíček rajský

    Vznik řady lidových písní - známé dodnes. Barok prostým lidem bližší než renesance. Vlivy chrámové hudby, proto v písních převaha durových tónin, rytmická pravidelnost a periodicita. Na Moravě vlivy východní (složitější harmonie, církevní tóniny).

    DOKONČENÍ TEXTU KAPITOLY

    5.1.12 Hudební teorie a život v baroku

    Pokrok v hudební teorii: místo církevních moderní tóniny dur a moll, přijetí temperovaného ladění, dnešní notace

    Jihann Joseph Fux (viz odd.5.1.5.1): Gradus ad Parnassum (1725) - nejvýznamnější učebnice generálního basu, harmonie a kontrapunktu, platné až do 19.století.

    Johann Mattheson (1681-1764): Der vollkommene Capellmeister (dokonalý kapelník) (1739) - rozpracování afektové teorie, kterou ovlivnil dobovou hudební tvorbu a myšlení (hudba = specifický druh rétoriky), stručná nauka o skladbě.

    Pokus o hudební časopis - Critica Musica (1722)

    René Descartes (viz odd.5.1) - spisy také hudební: k akustice (Compendium musicae, 1618) a estetice (spisy o hudebních vášních - podpora afektové teorie)

    Charles Batteux /tó/ (1713-80) - k afektové teorii

    Provozování hudby v chrámech, na zámcích, ve městech i domácnostech

    Zvláštní skupiny odborníků i vyspělejších diletantů a mecenášů - v Itálii Accademia, v Anglii Consort, v Německu Collegium musicum.

    Duchovní koncerts, operní představení, rozkvět pěveckého umění (bel canto).

    Vznik konzervatoří (nejprve v Itálii z neapolských staročinců - v polovině 17.století). Již novodobé hudební nástroje.


    Copyright 1994-2021 © Luděk Šorm