Návrat na hlavní stranu

4.2.3 Ars antiqua (tzv. staré umění) (1250-1320)

Avantgardní pařížský vícehlas. Příznačný rys: tvorba výhradně motetovou technikou, přechod od schematické modální rytmiky k volnějšímu rytmu menzurálnímu. Vrcholí v období francouzské gotiky.

Ve filozofii: scholastika Tomáše Akvinského (1225-74) - ideje neexistují mimo tento svět, ale ve věcech samých a veškerá skutečnost je tedy projevem božího působení (odklon od tradic Platónova idealismu k Aristotelovi). Vše smyslové má být zduchověno podřízením myšlence, abstraktnímu řádu.

Trojdobé mody v rytmu doby gotické = zdůraznění symboliky čísla 3 (Nejsvětější trojice). Kompozice skladby ne jako celku, ale postupným přidáváním jednotlivých hlasů (= stavba gotických katedrál ?).

4.2.3.1 Černá menzurální notace, otázky konsonance

Franko Kolínský (13.stol.), hudební teoretik, papežský kaplan, ve spise Arscantus mensurabilis (latin.mensura = měření, míra): Systém šesti modů nedostačuje, nutnost zpřesnit zápis diferencované rytmiky. Zavedení dodnes platného principu určení rytmu pomocí tvaru noty (základní hodnoty: duples longa, brevis, semibrevis, minima).

Metrická jednotka: perfectio /kci/ = menzurální takt v délce třídobé longy, rytmická jednotka ("doba") = brevisPřevládá horizontální myšlení s náhodnými souzvuky.

Nová klasifikace použitelných souzvuků:

Za koncepce dokonalé byly doposud považovány pouze intervaly čisté, které naplňovaly zásadní požadavek střídmosti a prostoty.

4.2.3.2 Hudební formy

4.2.3.3. Osobnosti

Adam de la Halle /á/ (cca 1237-87) - slavný francouzský truvér (viz. odd. 4.2.4.1)

Petrus de Cruce (+ cca 1280) - už skutečný skladatel, znamenitá moteta, teoretik

POKRAČOVÁNÍ TEXTU KAPITOLY


Copyright 1994-2020 © Luděk Šorm